
Nové album Kasabian oslovilo masy i náročnější posluchače.
Leicesterští Kasabian přišli v červnu 2009 se svou třetí studiovou deskou "West Ryder Pauper Lunatic Asylum". Zatímco se skupina stala jednou z hlavních atrakcí festivalu v Glastonbury, studiová novinka se umístila na prvním místě britského albového žebříčku. Skupina dopředu naznačovala, že můžeme očekávat návrat k psychedelickým začátkům Pink Floyd a podobně obal alba čerpá inspiraci z tvorby německé psychedelické legendy Amon Düül II, konkrétně z alba "Made In Germany"(1975). Na zvuku novinky se významně podílí nepřehlédnutelný hip-hopový producent Dan The Automator, známý také svými příspěvky k rockově-elektronickým fůzím u takových Gorillaz nebo Mars Volta.
Název alba je odvozen z psychiatrické léčebny nedaleko Leedsu. Jak uvádí kytarista a hlavní skladatel Sergio Pizzorno: "Album není o tomto místě. Poprvé jsem o něm slyšel v televizním dokumentu a právě název léčebny mě doslova ohromil. Mám rád pocity, které evokuje. Jak se zdá, byl to jeden z prvních blázinců pro chudé, ve kterém se původně nechávali léčit bohatí."
Zvuk desky vesměs odráží tvorbu rockových skupin 60. let a zároveň je bohatý na rafinované elektronické elementy ve stylu trip-hopových Portishead. Žánrově se většina materiálu pohybuje na rozhraní alternativního kytarového rocku a soudobé elektroniky. Už úvodní šlapavá "Underdog" trochu v duchu Muse dá zapravdu mé úvodní charakteristice, když v sobě kloubí výraznou melodiku 60. a 70. let s nepřehlédnutelnými elektronickými prvky. Naopak hned druhá skladba podobně jako "Thick As Thieves" představuje spíš klidnější folkové polohy.
Na celé desce je patrná vyváženost výrazných údernějších kousků s rychlými riffy spolu s odlehčenými až v duchu britpopu podbízivými náladovkami s refrény …jakoby jsme je už odněkud znali. Deska má tak docela slušnou dynamiku podobně jako její albový předchůdce a dosud nejúspěšnější "Empire".
Třetí krátká elektronická instrumentálka "Swarfiga" je pozoruhodným zvukovým experimentem. Duet "West Ryder / Silver Bullet", s hostující hollywoodskou herečkou i zpěvačkou Rosarií Dawson, zní až trochu archaicky a jakoby evokuje náladu ze sledování starého westernu. Každopádně bez povšimnutí by neměl zůstat třeba vliv tradiční hudby dálného východu.
K nejsilnějším skladbám patří "Secret Alphabets" s elektronickou basovou linkou a s majestátním refrénem, který nás vrací kamsi zpátky do zasněné psychedelie konce 60. let. Na ní navazuje další výrazná skladba "Fire", která se po zásluze umístila na třetím místě britského singlového žebříčku. Výrazně akcelerující a úderný refrén nechá bez povšimnutí jen ty nejotrlejší povahy… Závěrečná balada "Happiness" s gospelovým chórem a tleskáním už mi připadá poněkud zbytečná.
Přestože projev zpěváka Toma Meighana místy evokuje zpěv Liama Gallaghera z Oasis, album, na rozdíl od zatím posledních desek "Snow Patrol" či "The Fray" produkovaných tak trochu v coldplayovském hávu, nabízí výrazně osobitější zvuk. O EMO scéně ani nemluvě. Avizovaný návrat k raným Pink Floyd se nenaplnil. Debut Pink Floyd ještě se Sydem Barrettem nabízel ve své době alternativní i experimentální přístup stavějící spíš na bohatých harmoniích a zvukomalebnosti. Naopak novinka Kasabian si spíš půjčuje výraznou a nosnou melodiku mainstreamových kapel z téže doby - chvílemi spíš jakoby jsme slyšeli Kinks, Rolling Stones či Manfreda Manna. Nutno dodat, že takovýto mainstream zazní uchu současného nezkušeného posluchače spíš jako moderní alternativní rock a to zcela po zásluze. K dobru Kasabian nutno přiznat, že nabízejí na svou dobu osobitější materiál než jakým by bylo pouze imitování dávných idolů a to právě díky fúzím třeba klasického rocku a stále ještě aktuálního elektronického experimentování.
Nabízené fúze se jeví jako funkční a každopádně silný a celkem osobitý materiál by měl zaujmout i skeptického posluchače, a proto si podle mě zaslouží sedmičku.
zdroj: bestrock.cz




























