příběh Bolest děvčete

24. dubna 2007 v 13:35 | Verdy |  Moje věcičky a řečičky
Bolest děvčete
V jedné malé vesničce, už ani nevím kde leží, žila mladá dívka. Tato dívka nesla vznešené jméno Lilith. Ale takto, jí už hodně dlouho nikdo neřekl. Děti ze vsi si pro ní vymysleli spoustu ošklivých přezdívek. Ale nejhůře jí říkal otec. Vůbec jí neměl rád a ona tím hodně trpěla. Stačila maličká chybička a už jí bil. Nenáviděl ji. Nenáviděl a ona netušila proč. "Co jsem udělala, čím jsem se provinila?" tyto otázky si kladla čím dál častěji. Už si ani nevzpomínala, kdy naposledy se srdečně usmála, kdy z ní měl někdo radost, kdy jí někdo pohladil po vlasech. Ve škole na ní byli děti nepříjemní. Učitelé také nebyli zrovna vlídní. Maminku ztratila, když byla ještě malé děvče. Ta jediná jí asi milovala. Ve škole, doma i v celé vesnici byl život k nevydržení. Tolikrát toužila jen tak jít, procházet se někde kde nikdo není a přemýšlet. Ale to nemohla!Otec jí za pozdní příchody bil, bil jí skoro za vše. Polštaře byli mokré od neustálého nočního breku, kdy se musela schovávat pod peřinou, aby jí otec neslyšel. Začala nenávidět svět, nenáviděla život, ale přesto neměla odvahu se ho vzdát. Přestala chodit do školy, protože jí lidé v ní přinášeli jen další psychickou bolest. Místo ní navštěvovala hřbitov. Ne proto, že by jí lákali mrtví, ale spíše proto, že zde byla opravdu sama. Lidé míva-li strach sem chodit. Přestali jí bavit barvy, oblékala se pouze do černé. Své krásné černé vlasy začala nosit rozpuštěné. Používala pouze tmavá líčidla, která alespoň lépe zakryla modřiny. Nikdy se neopalovala. Netoužila po tom, čas jí to nedovolil, bílá pleť se jí líbila. Tvořila příjemný kontrast s havraními vlasy. Při další návštěvě hřbitova, potkala mladíka, který se jí velmi zalíbil. Ani jeden z nich nepromluvil, ale oba věděli, že to není naposledy, co se vidí. Odešla a před očima měla stále jeho smutný ale upřímný pohled. Neustále myslela na dnešní setkání, myslela na toho hocha, i když jí otec opět zbil za trošku chladnější večeři. Tu noc se v ní cosi zlomilo, přestala brečet, věděla, že už není sama. Nemohla se dočkat, až půjde opět na hřbitov, ale to netušila co se stane. Otec jí připravil práci na celý den, nenechal jí vydechnout a osobně dohlížel, aby vše správně obstarala a ještě stihla uvařit. Lilith měla opět slzy v očích, začala otce ještě více nenávidět. Obraz chlapce před očima se jí stále vzdaloval. Obávala se, že když nepřijde na jejich místo setkání, že ho už nikdy neuvidí. V noci nemohla spát, oblékla se svůj černý plášť a tiše se vydala na hřbitov. Něco jí tam táhlo, moc si přála, aby ho tam potkala. Ale bohůžel, hřbitov byl prázdný. Sedla si na hrob a smutněla. Náhle uslyšela křupnutí větvičky pod něčí botou, zaposlouchala se a dívala se směrem, odkud přicházely zvuky. Vstala a najednou před ní stál onen mladík s upřímným pohledem. Asi se usmála, protože měla vážně radost. On také vykouzlil usměv a vyslovil své jméno: "Darkel." Nevěděla proč, ale měla obrovskou chuť pohladit jeho tmavé delší vlasy. Znovu se usmál, zvedl pomalu ruku a pohladil jí po tváři, přejel po nateklé části obličeje a oba tiše sikla bolestí.Darkel se sklonil a bolavé místo pofoukal. Svou dlaň vložil do její, propletli prsty a sedli si na hrob. Zajímal ho celý její příběh a tak vyprávěla o svém smutném životě. Už skoro svítalo a oni o sobě věděli snad vše. Věděla, že také prožívá krutý život, který musí sdílet se svým nemilosrdným otcem. Políbila ho na tvář a šla rychle domů, než se otec probudí. Scházeli se každý den, každou volnou chvilku. Od jejich prvního setkání už uběhlo spoustu dní i měsíců. Byl zrovna červenec, když ve společném objetí slavili oba své 17-té narozeniny. Nedali si žádný dárek, ale dali si něco cennějšího- lásku na celý život. Milovali se stále více, okolní svět pro ně nic neznamenal, chtěli spolu utéct. Stále si slibovali lásku do konce života, ale tu noc co se loučili jako každý jiný den, nikdo netušil, že už je konec tak blízko, skoro ba dosah. Otac přišel z práce, Lilith přistihl při přípravě večeře, chtl jí za ruku a sthhl na zem, zfackoval jí a pak začal křičet: "Jakto že nechodíš do školy a taháš se s tím grázlem?!" Lilith se zvedala, chtěla cosi namítnout, ale on nečekal na odpověď, uhodil jí, spadla ze schodů... padala a vnímala bolest. Pak nastalo ticho, on v klidu večeřel, chtěla se zvednout, ale nešlo to, měla nateklou ruku a zlomanou nohu. Tak tam jen tak bezmocně ležela a brečela. Ležela dlouho, sbírala síly, pak se začala plazit ke dveřím, otevřela je a prolezla ven. Zde už vládla tma. Věděla, že má být na hřbitově, ale také věděla ,že nemá šanci se tam doplazit. Rozpršelo se. Darkel čekal dlouho, tušil že se něco stalo. Vydal se cestou, kterou mu dříve popisovala k jejímu domu. Byla tmavá noc a strašně lilo. Už byl blízkol Spatřil jí ležet v trávě přes silnici, zvedla hlavu, ale neměla sílu cokoliv říct. "Lásko...!" křikl a vydal se k ní. Ze zatáčky se vyřítil náklaďák. Darkel neviděl nic, jen Lilith bezmocně ležící v trávě a ještě něco, v jejím obličeji byl obrovský strach, jako kdyby na něj chtěla něco rychle křiknout, ale nemohla. A pak .... pak ucítil náraz a obrovskou bolest. Nákladní auto ho odrazilo na kraj silnice. Měl ji na dosah. Chtěl natáhnout ruce, ale necítil je. Lilith se mu dívala do očí,natahovala ruce a nezadržitelně brečela. "Miluji tě" vyslovil a bylo to to poslední do kdy mohl vyslovit. Měla pocit, jako by nastal konec světa a ono to tak vážně bylo. Alespoň pro ní. Z krku si utrhla keltský kříž s ostrými hroty a poprvé měla vážně odvahu to udělat. Vyhrnula si černé rukavy a podřezala si žíli. Bolest nevnímala, dívala se do obličeje svého milého a věděla, že nemohla udělat nic lepšího.
L.T
tento článek není z mé hlavy..bohužel..originál je pouze ZDE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
http://7.media.tumblr.com/mudOvWDeooqlw9hybNB3muwHo1_400.gif